Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šeltie - plemeno mého srdce

Rodiče vždycky říkají, že jsem toužila po pejskovi od doby, co jsem se naučila mluvit. Každý rok jsem s bušením srdíčka hledala pod stromečkem kňučící krabici. Takovéhoto dárku jsem se však ne a ne dočkat, pejsek pořád nepřicházel. Ve snaze mě alesoň trochu přiblížit "přírodě" mi rodiče pořizovali zástupné tvorečky - měli jsme andulky, korelu, 3 morčata, ... ale pořád to nebylo ono. Když mi jedno morčátko krátce poté, co jsme si jej pořídili, zemřelo, tak jsem si chtěla koupit králíčka. V tu dobu můj taťka pronesl osudnou větu "to už si raději můžeme pořídit psa". Myslela jsem si, že je to můj nejšťastnější den v životě a ihned jsem se chopila šance, aby si to náhodou nerozmyslel.

Mým prvním pejskem bylo mé vysněné plemeno, které jsem si vyhlídla ve své první psí encyklopecii - byla to bezpapírová fenečka bišonka Besinka. Bohužel po 1,5 roce tragicky zahynula a protože se to doma bez psího kamaráda nedalo vydržet (mimochodem, během této krátké doby i má mamka našla cestu ke psům, takže vše prožívala se mnou), do dvou týdnů bylo doma nové štěně, opět bišonek. Casinka byla miláčkem celé rodiny a prožila toho s námi opravdu hodně. Bohužel i ona odešla do psího nebíčka a doma byla zase pusto. Tehdy jsem již i já vyletěla z hnízda a říkala jsem si, že si dalšího psího kamaráda pořídím až budu mít děti a budou tak velké, aby se o psa dokázaly postarat i ony.

S touto myšlenkou jsem vydržela necelé dva měsíce, psí přítomnost mi opravdu hodně chyběla. Vzhledem k tomu, že můj vztah ke Casince byl opravdu silný a nedokázala jsem si představit si zvykat na jinou osobnost stejného plemene (asi bych pořád podléhala srovnání), rozhodla jsem se, že se poohlédnu po jiném plemeni. Stanovila jsem si několik kritérii, které vyřadily 99% plemen psů - pejsek měl být malý, živý, ale na druhou stran citlivý, dlouhosrstý, bez sklonu k agresi, spíše sportovní/žádný "povaleč" a hlavně to neměl být teriér. A právě v tu chvíli jsem "objevila" šeltii. O tomto plemeni jsem věděla i dříve, ale nikdy mě nenapadlo se na ni zaměřit blíže. Po přečtení charakteristiky plemene jsem si uvědomila, že právě toto je plemeno mého srdce a že i povahově si budeme blízcí (těďka z vlastní zkušenosti můžu jen potvrdit, že jsem se nemýlila).

Vzhledem k tomu, že nemám ráda "množitele", kterým nezáleží na osodu svých štěňat a jde jim jen o to, aby vyprodukovali co nejvíce štěňat, které co nejrychleji prodají, hledala jsem mezi chovateli celkem dlouho. První chovatelka, co jsem oslovila na mě zapůsobila právě tímto dojmem, takže jsem, aniž bych štěňata viděla, tuto variantu zavrhla. Nakonec jsem oslovila poradkyni chovu klubu šeltií a ta mi dala pár typů na zodpovědné chovatele, kteří by mohli můj požadavek splnit. Jakmile jsem najela na stránky chovné stanice z Českého dvora, ihned jsem věděla, že je ta pravá. V půlce léta roku 2009 k nám do rodiny přibyla Aimee Gold  z Českého dvora. Za necelý rok k Aimee přibyla trikolórní kamarádka Bonnet Borodin Alexandria Gold. Obě holky nám dělají samou radost.

dsc00152.jpg